Je to pro mě zlatá střední cesta mezi chůzí a během. Připomíná to turistiku, ale turistika to není. Nesnažím se závodit s ostatními, cíl je zúčastnit se a jako instruktorka také motivovat ostatní, aby se zúčastnili a to jakéhokoliv výšlapu vedoucího do přírody. Někdy cesty vedou také městem. U mě často městskou částí zvanou Chodov. No není předurčena již svým názvem na chození? A když k tomu chození vezmu do rukou hole tak sportuji. Čímž se řadím do speciální kategorii lidí – sportovců, v tomto případě Nordic Walkerů. A jako Nordic Walker můžu u každého výšlapu chvíli snít, třeba o síti měkkých hliněných chodníků po Chodově. Takové v rámci městské zástavby moc nejsou, ale vynahradit si to můžu v přilehlých lesích.
A o čem sníte vy?